teorie literatury

literární druh

epika - zaměřuje se na děj
- většinou próza - normální text ve větách a odstavcích
lyrika - popisuje pocity a nálady, navozuje atmosféru, málo děje
- většinou poezie - text je složený ze slok, veršovaný, může obsahovat rýmy, rytmus apod.
drama - divadelní scénář, monology, dialogy, scénické poznámky

literární žánr

anekdota - krátké vtipné vyprávění, směřuje k úderné překvapivé pointě
bajka - kratší útvar, humor, zvířata nebo věci jednají jako lidé, kritika nešvarů, poučení
balada - pochmurný děj s nadpřirozenými postavami, které často nosí tragédie, tragický konec
cestopis - popis cesty do cizích zemí a krajin
elegie / žalozpěv - báseň nebo hudební skladba plná smutku a truchlení
epigram - krátká satirická báseň
epitaf - nápis na hrob “Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fischer.”
epos - veršovaná epika, rozsáhlá skladba, volně probíhající děj, hrdinský, rytířský
fantasy - podoba s naší realitou, často středověk; magie, čarodějové, draci, nadpřirozené síly
kaligram - báseň, která je uspořádána do obrazce
komedie - drama s komediálním obsahem a šťastným koncem
kronika - chronologický popis jednotlivých historických událostí
legenda - život osobností, většinou svatých, prvky zázraku
mýtus / báje - lidová slovesnost, vysvětlení vzniku světa a přírodních jevů
novela - povídka s překvapivým koncem
óda - báseň nebo hudební skladba oslavující předmět, osobu, či vlast; opak elegie
pásmo - rozsáhlejší báseň, v níž se jedna představa volně váže k druhé technikou volné asociace
píseň - kratší, pravidelná stavba - většinou několik slov o 4 verších, někdy refrén
poema / poéma - veršovaná povídka
pohádka - lidová slovesnost, boj dobra a zla, nadpřirozené bytosti, životní moudrost, končí dobře
pověst - lidová slovesnost, spjata s místem
povídka - krátký epický útvar s jedním příběhem, hlavní hrdina je v jednom časovém úseku a nevyvíjí se
romance - krátá lyrickoepická skladba s radostným, často milostným charakterem
romaneto - novela s náznakem tajemna, hororu a scifi
román - hlavní hrdina v delším časovém období prochází vývojem, vedlejší hrdinové a příběhy
sci-fi - budoucí technologie, pokrok vědy, vesmír, mimozemštani, …
sonet - tradičně 14 veršů s přesně vymezenou strukturou
tragédie - drama se špatným koncem, většinou končí smrtí hlavního hrdiny, společenský nebo individuální konflikt; expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa

funkční styl

Funkční styl určuje funkci (cíl) textu.

prostěsdělovací - cíl: prostě někomu něco říct
- spontánní běžná komunikace, neformálnost, jednoduchost, rozhovor, dopis, e-mail, sms zpráva, příspěvek na sociálních sítích
administrativní - cíl: komunikovat s úřady, firmami apod.
- zákony, smlouvy, formuláře, protokoly, směrnice, životopisy, vysvědčení, závěti, soudní rozsudky
publicistický - cíl: informovat o nových tématech
- média, zprávy, reportáže, inzeráty, komentáře, fejetony, glosy, interview; často mají titulek a perex
odborný - cíl: vzdělávat, předat přesné a úplné informace
- učebnice, slovníky, encyklopedie, přednášky, studie, referáty
umělecký - cíl: kulturně obohatit
- román, novela, povídka, pohádka, pověst, bajka, óda, elegie, komedie, tragédie
řečnický - cíl: zaujmout a přesvědčit
- práce s hlasem, gestikulace, politické projevy, řečnické projevy pro více posluchačů, náboženská kázaní, přednášky, přípitek, uvedení konference, proslov na svatbě

slohový postup

Slohový postup je způsob podání informací v textu.

informační - podává základní informace a konstatuje fakta bez zvláštního vysvětlování
popisný - vystihuje základní znaky a zjišťuje, jak spolu souvisí; charakteristika
vyprávěcí - podává dynamický průběh, dějová linie, čas a prostor
výkladový - srovnává, vysvětluje, objasňuje, vyvozuje; hlavně odborný funkční styl
- úvahový - argumentace není založena pouze na faktech, ale i na vlastních názorech

slohový útvar

vypravování
úvaha (esej)
motivační dopis
zpráva
oznámení
popis
referát
dopis
charakteristika
výklad
žádost
stížnost
recenze
reportáž
román
povídka
životopis
rozhovor

časová posloupnost

chronologická - typická pro realismus
achronologická - analepse (pohled dozadu) a prolepse (pohled dopředu)
narativní přítomnost - minulý čas, ale s dojmem přítomnosti

kompozice

chronologická - události jdou za sebou postupně, jak se staly
retrospektivní - na začátku se dozvíme konec a pak teprve, co se stalo
rámcová - do jednoho hlavního příběhu vloženy další (např. Dekameron)
paralelní - několik dějových linií, postupně se propojují (např. Vojna a mír)
řetězová - několik samostatných příhod které často spojuje akorát stejný hlavní hrdina (např. Bylo nás pět)

členění textu

úvod
stať
závěr

fokalizace

Fokalizace popisuje z jaké pozice vidíme svět.

nulová - příběh vyprávěn bez omezení, vševědoucí vypravěč
interní - příběh je vyprávěn očima postav
- fixní - z pozice stále stejné 1 postavy
- variabilní - z pozice více postav prezentovány různé události
- multiplicitní - z pozice více postav prezentovány stejné události

vypravěč

V lyrice místo vypravěče používáme pojem lyrický subjekt.
V dramatu ho škrtáme úplně, protože jeho postoj zaujímají herci.

způsoby vyprávění příběhu:
- ich-forma - 1. osoba, vypravěč je většinou odkrytý (představuje nějakou fikční osobu)
- er-forma - 3. osoba, vypravěč je většinou skrytý (prostě jenom popisuje co se děje, nepřemýšlíme nad vypravěčem samotným)
typy vypravěčů:
- heterodiegetický - neúčastní se příběhu, vševědoucí vypravěč
- homodiegetický - účastní se příběhu jako hlavní, či vedlejší postava
  - autodiegetický - účastní se příběhu jako hlavní hrdina

vyprávěcí způsob

přímá řeč - má uvozovky
- Petr řekl: “Pojď se mnou zítra do kina.”
nevlastní přímá řeč - stejná jako přímá řeč, ale bez uvozovek
- Petr mi řekl pojď se mnou, ale nevěděl jistě, jestli v kině hrají ten film.
nepřímá řeč - vedlejší věta ve 3. osobě, bez uvozovek
- Petr navrhl, ať s ním zítra jdu do kina.
polopřímá řeč - na pomezí myšlenek vypravěče a postavy
- Petr se díval na hodinky a mračil se, přece to do toho kina musí stihnout. Chce ten film vidět!

jazykový prostředek

spisovnost
- spisovná čeština
  - knižní výraz - odvětit, trýzeň
  - neutrální výraz - dům, strom
  - hovorová čeština - nejlíp, panelák
- nespisovná čeština
  - obecná čeština - sblížení a sjednocení různých dialektů
    - malý město, mlejn, votevřít vokno, štyry, japko
  - nářečí (dialekt) - specifické pro danou oblast
    - furt, hůra, haluz, prča, včil, bečet, móres
  - slang - specifický pro danou skupinu
    - např. studentský: biola, děják, úča
  - argot - specifický pro zloděje a kriminálníky
    - bahno, čokl, litr, velryba, benga
citové zabarvení
- kladně - pejsek, domeček
- neutrálně - pes, dům
- záporně - psisko, barabizna
- eufemismy, perojativa, familiární výrazy, poetismy, vulgarismy, …
dobové užití
- archaismus - zastaralé slovo; školmistr, vesna, oř, šenkýř
- historismus - zaniklá skutečnost; houfnice, tolar, řemdih, panoš
- neologismus - nové slovo; eurooposlanec, webinář, smajlík, grant

umělecký prostředek

figura

Figura = opakování či vypouštění hlásek a slov, změna slovosledu.

anafora - stejné slovo(a) na začátku veršů - Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí.
epifora - stejné slovo(a) na konci veršů - Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?
epanastrofa - stejné slovo(a) na konci jednoho a začátku dalšího verše - Zaryla se v bílá ňadra, v bílá ňadra Tatařína.
pleonasmus - nadbytečná slova - skleněná sklenička
polysyndeton - nadbytečné spojky - Voda hučí a šeptá a řve a klokotá.
asyndeton - vypouštění spojek - Přišel jsem. Viděl jsem. Zvítězil jsem
aliterace - stejná počáteční písmena - Pepík pěkně papal pálivou papriku.
antiteze - tvrzení, popření tvrzení, nové tvrzení - Vyletěla holubička ze skály. Nebyla to holubička, byl to pták.
apostrofa - oslovení věci nebo zemřelé osoby, jako by byla živá - Kde je, smrti, tvé vítězství?
aposiopeze / apoziopeze - nedokončená výpověď - Já bych tě nejraději…
elipsa - výpustka slov, která jsou známá z předchozího kontextu - Co bylo k obědu? Kuře.
epizeuxis - opakování slov za sebou v jednom verši - Vyletěla holubička ze skály, ze skály.
gradace - stupňování - Tu zní, tam volá a burácí všady.
inverze - proházená slova - Já u pramene jsem.
onomatopoie - zvukomalba, napodobování přirozených zvuků - řetězy řinčí, brrr
akrostich - počáteční písmena veršů básně tvoří slovo - Konstatuji O Svém Traktoru

tropus

Tropus = přenesení významu slova. Autor nemyslí doslovně to, co píše.

metafora - přenesení na základně vzhledu - zub pily, rozměru - kapka štěstí, funkce - hlava rodiny, polohy - čelo postele
- personifikace - zosobnění neživých a abstraktních věcí - přichází jaro
metonymie - přenesení na základě vnitřních souvislostí - poslouchat Mozarta, sníst celý talíř, stadion jásá
- synekdocha - názvem celku se označuje jeho část anebo naopak - nebyla tam ani noha
ironie - významový protiklad - Pěkné počasí, co?
hyperbola - nadsázka - umřu smíchy, řekla jsem ti to už snad tisíckrát
eufemismus - zmírnění nepříjemné skutečnosti - odešel do věčných lovišť (místo umřel)
litotes - zmírnění pomocí dvojího záporu - Není to špatné.
epiteton - básnický přívlastek - stříbrné ticho, zemřelý déšť, krvavá růže
oxymóron - spojení protikladů - živá mrtvola, větší polovina, čistá špína
alegorie - text, který skrývá hlubší význam pod jednoduchým povrchem - Farma zvířat (politická alegorie)
symbol - konkrétní objekt představující hlubší myšlenku - Velký Bratr