teorie literatury

funkční styl

anekdota
bajka - kratší útvar, humor, zvířata nebo věci jednají jako lidé, kritika nešvarů, poučení
balada - z ústní lidové slovesnosti, pochmurný děj, nadpřirozené postavy, tragický konec
cestopis
elegie - žalozpěv
epigram
epos - veršovaná epika, rozsáhlá skladba, volně probíhající děj, hrdinský, rytířský
epitaf - nápis na hrob “Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fischer.”
fantasy
hymnus / óda
kaligram
komedie
kronika
legenda - život osobností, většinou svatých, prvky zázraku
mýtus / báje - lidová slovesnost, vysvětlení vzniku světa a přírodních jevů
novela - povídka s překvapivým koncem
óda
pásmo
píseň - kratší, pravidelná stavba - většinou několik slov o 4 verších, někdy refrén
poema
pohádka - lidová slovesnost, boj dobra a zla, nadpřirozené bytosti, životní moudrost, končí dobře
pověst - lidová slovesnost, spjata s místem
povídka - většinou krátký epický útvar s jedním příběhem, hlavní hrdina v jednom časovém úseku nebo vývojovém období a nevyvíjí se
román - hlavní hrdina v delším časovém období, prochází vývojem, vedlejší hrdinové a příběhy
romance
romaneto
sci-fi
sonet
tragédie

román, povídka, životopis, zpráva, …

chronologická - typická pro realismus
achronologická - analepse (pohled dozadu) a prolepse (pohled dopředu)
narativní přítomnost - minulý čas, ale s dojmem přítomnosti

chronologická
retrospektivní - na začátku se dozvíme konec a pak teprve, co se stalo
rámcová - do jednoho hlavního příběhu vloženy další (např. Dekameron)
paralelní - několik dějových linií, postupně se propojují (např. Vojna a mír)
řetězová - sled samostatných příhod

anafora - stejné slovo(a) na začátku veršů - Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí.
epifora - stejné slovo(a) na konci veršů - Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?
epanastrofa - stejné slovo(a) na konci jednoho a začátku dalšího verše - Zaryla se v bílá ňadra, v bílá ňadra Tatařína.

aliterace - stejná počáteční písmena - Pepík pěkně papal papriku.
antiteze - tvrzení, popření tvrzení, nové tvrzení - Vyletěla holubička ze skály. Nebyla to holubička, byl to pták.
apostrofa - oslovení věci nebo zemřelé osoby, jako by byla živá - Kde je, smrti, tvé vítězství?
apoziopeze - nedokončená výpověď - Já bych tě nejraději…
elipsa - výpustka slov, která jsou známá z předchozího kontextu - Co bylo k obědu? Kuře.
epizeuxis - opakování slov za sebou v jednom verši - Vyletěla holubička ze skály, ze skály.
gradace - stupňování - Tu zní, tam volá a burácí všady.
inverze - proházená slova - Já u pramene jsem.
onomatopoie - zvukomalba - řetězy řinčí

metafora - přenesení na základně vzhledu - zub pily, rozměru - kapka štěstí, funkce - hlava rodiny, polohy - čelo postele
- personifikace - zosobnění neživých a abstraktních věcí (druh metafory) - přichází jaro
metonymie - přenesení na základě vnitřních souvislostí - poslouchat Mozarta, sníst celý talíř, stadion jásá
- synekdocha - názvem celku se označuje jeho část anebo naopak (druh metonymie) - nebyla tam ani noha

eufemismus - zmírnění nepříjemné skutečnosti - odešel do věčných lovišť (místo umřel)
litotes - zmírnění pomocí dvojího záporu - Není to špatné.
epiteton - básnický přívlastek - stříbrné ticho, zemřelý déšť, krvavá růže
oxymóron - spojení protikladů - živá mrtvola, větší polovina, čistá špína