teorie literatury

literatura se dělí na: (hranice nejednoznačná - Bible, literatura faktu, deníky…)
- veškeré písemné jazykové projevy
- pouze díla umělecká - krásná literatura; próza - beletrie
světová literatura = díla, která ovlivnila celý svět
dělení literatury podle různých kritérií:
- podle teritoria
- podle doby vzniku
- podle tématu
- podle stylu
literární věda má tři disciplíny:
- literární teorie
- literární historie
- literární kritika - hodnotí nejen plusy, ale i mínusy

struktura literárního díla

vrstvy slovní zásoby:
- spisovnost
  - spisovná čeština
    - psaná
    - mluvená - hovorová
  - nespisovná čeština
    - obecná čeština - interdialekt
    - nářečí (=dialekt)
    - slang (profesní a zájmová mluva)
    - argot
- dobové hledisko
  - historismy - pojmenování zaniklých skutečností
  - archaismy - slova dnes nahrazená jinými
  - neologismy - slova nově utvořená (jako neologismy fungují dočasně)
- citové zabarvení (=expresivity)
  - kladně citově zabarvená
  - hanlivá (pejorativní)
zvuková stránka jazyka:
- eufonie - zvukové uspořádání hlásek (nebo také libozvučné uspořádání hlásek - hodně samohlásek, dvojhlásky - např. krásnou, milovanou, mou, jedinou)
- kakofonie (=nelibozvuk) - tvrdé souhlásky, sykavky - např. hrob, smrt, krev
- zvukomalba (=onomatopoie) - seskupení hlásek tak, aby došlo k napodobení zvuku (kapka za kapkou)
grafické prostředky:
- verš (jeden řádek básně)
- strofa (=sloka)
slova do obrazců:
- kaligram - uspořádání slov do obrazce
- akrostich - písmena (slabiky) na začátku veršů tvoří slova (Villon)
  - figury - zvláštní kombinace hlásek a slov
  - tropy - obrazná pojmenování

látka, námět - část skutečnosti, kterou si autor vybral ke zpracování
předloha - konkrétní námět zpracovaný už dříve
dílo se skládá z motivů - např. postava, situace, gesto, věc, …
děj - vše, co se odehrává, složen z fabule (souhrn událostí) a syžetu (způsob vnitřní výstavby)
postava - v epice, lyrický subjekt v lyrice

bajka - kratší útvar, humor, zvířata nebo věci jednají jako lidé, kritika nešvarů, poučení
báje, mýty - lidová slovesnost, vysvětlení vzniku světa a přírodních jevů
legenda - život osobností, většinou svatých, prvky zázraku
pověst - lidová slovesnost, spjata s místem
pohádka - lidová slovesnost, boj dobra a zla, nadpřirozené bytosti, životní moudrost, končí dobře
povídka - většinou krátký epický útvar s jedním příběhem, hlavní hrdina v jednom časovém úseku nebo vývojovém období a nevyvíjí se
novela - povídka s překvapivým koncem
román - hlavní hrdina v delším časovém období, prochází vývojem, vedlejší hrdinové a příběhy
epos - veršovaná epika, rozsáhlá skladba, volně probíhající děj, hrdinský, rytířský
balada - z ústní lidové slovesnosti, pochmurný děj, nadpřirozené postavy, tragický konec
píseň - kratší, pravidelná stavba - většinou několik slov o 4 verších, někdy refrén
epitaf - nápis na hrob “Na život a smrt se vyser, tady leží Zbyněk Fischer.”
elegie - žalozpěv

todo

anafora - stejné slovo(a) na začátku veršů - Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem. Sto roků kopal jsem uhlí.
epifora - stejné slovo(a) na konci veršů - Co to máš na té tkaničce, na krku na té tkaničce?
epanastrofa - stejné slovo(a) na konci jednoho a začátku dalšího verše - Zaryla se v bílá ňadra, v bílá ňadra Tatařína.

aliterace - stejná počáteční písmena - Pepík pěkně papal papriku.
antiteze - tvrzení, popření tvrzení, nové tvrzení - Vyletěla holubička ze skály. Nebyla to holubička, byl to pták.
apostrofa - oslovení věci nebo zemřelé osoby, jako by byla živá - Kde je, smrti, tvé vítězství?
apoziopeze - nedokončená výpověď - Já bych tě nejraději…
elipsa - výpustka slov, která jsou známá z předchozího kontextu - Co bylo k obědu? Kuře.
epizeuxis - opakování slov za sebou v jednom verši - Vyletěla holubička ze skály, ze skály.
gradace - stupňování - Tu zní, tam volá a burácí všady.
inverze - proházená slova - Já u pramene jsem.
onomatopoie - zvukomalba - řetězy řinčí

metafora - přenesení na základně vzhledu - zub pily, rozměru - kapka štěstí, funkce - hlava rodiny, polohy - čelo postele
- personifikace - zosobnění neživých a abstraktních věcí (druh metafory) - přichází jaro
metonymie - přenesení na základě vnitřních souvislostí - poslouchat Mozarta, sníst celý talíř, stadion jásá
- synekdocha - názvem celku se označuje jeho část anebo naopak (druh metonymie) - nebyla tam ani noha

eufemismus - zmírnění nepříjemné skutečnosti - odešel do věčných lovišť (místo umřel)
litotes - zmírnění pomocí dvojího záporu - Není to špatné.
epiteton - básnický přívlastek - stříbrné ticho, zemřelý déšť, krvavá růže
oxymóron - spojení protikladů - živá mrtvola, větší polovina, čistá špína