renesance

14. - 16. století
centrum: Itálie
původně vokální skladby, nositel významu skladby je text, vrchol vokálního vícehlasu
převažuje duchovní hudba
nástroje: loutna, klavichord, viola da gamba, kytara, harfa, varhany
noty k zápisu: neumy
hudební formy
- mše - vokálně polyfonní, 5 neměnných částí (Kyrie, Gloria in excelsis Deo, Credo, Sanctus, Agnus Dei)
- moteta - vokální, 3 hlasy
- mardigaly - vokální nebo vokálně instrumentální, 4 až 6 hlasů
- chansony - francouzská píseň, jednoduchá melodie
Orlando di Lasso
- král hudby, harmonické cítění, důraz na význam textu, madrigaly, 2000 skladeb
- Echo (2 sbory), Mattona mia Cara (medrigal o německém vojákovi)
Giovanni Pierluigi da Palestrina
- římská škola, hlavně církevní hudba, a capella (bez doprovodu), moteta a žalmy, 100 mší
- Missa Pappae Marcelli, Stabat Mater

nizozemská polyfonie

doprovodná - drnkací nástroje (loutna, mandolína), doprovod pěveckého sboru
taneční - pomalý (pavana) nebo rychlý tanec, improvizace
instrumentální - hlavně varhany, rozvoj komorní hudby (pro menší skupinu hráčů)

rozvoj zpomalen kvůli husitským válkám
nadvláda jednohlasu (dvojhlas = mimořádné umění)
vícehlas hlavně v instrumentální hudbě (varhany, klavír)
hlavní střediska: kostely, chrámy, kláštery
centrum: Praha
duchovní písně - první samostatné literární skladby psané v českém jazyce určené lidem
písemné památky (kancionály = soubory duchovních písní pro křesťanskou bohoslužbu)
- Vyšehradský rukopis
- Jistebnický kancionál - jednoduché písně: Ktož sú boží bojovníci; Povstaň, povstaň velké město pražské
městská a církevní hudební kultura: v klášterech pěvecké sbory
vznik renesančních kapel - větší počet zpěváků, členové byli představitelé vrcholné renesance