klasické období antické filozofie

5. - 4. století přnl
období po perských válkách - výhra Řecka -> vyšší úroveň života, demokracie

Sofisté

profesionální a placení učitelé moudrosti
učili rétoriku a argumentaci
objektivní poznání není možné - pravdu má ten, co dokáže přesvědčit ostatní
sofismata = přesvědčovací metody, argumentační fauly apod.
provedli antropologický obrat
Protágoras z Abdéry
- měrou všech věcí je člověk - např. stejná teplota působí na různé lidi jinak
- pochyboval o bozích -> vyhnán z Athén
Gorgiás
- krajní skeptik, nihilismus (nihil = nic)
- 3 teze:
  - “nic není” - neexistuje objektivní realita
  - “i kdyby bylo něco, bylo by to nepoznatelné” - člověk nikdy nepozná, co je pravda
  - “i kdyby to bylo poznatelné, bylo by to nesdělitelné” - v komunikaci nikdy nesdělíme přesně to, co víme

Sokrates

“vím, že nic nevím”
snažil se věci vysvětlovat bez vlivu bohů
důležitá je lidská duše a schopnost odlišit dobré a zlé
Athény
vyučil se sochařem
žena Xantippa - uhádaná
nikdy nic nenapsal -> jeho žáci (hlavně Platon) zapisovali jeho myšlenky
- Obrana Sokratova - o jeho posledních chvílích, neodstoupil od svého názoru
- Kriton a Faidon
zakladatel etiky
nakonec je odsouzen (musel vypít bolehlav) za provokaci - “zemřu, předtím jsem žil” - mohl se vykoupit nebo odejít do vyhnanství ale neudělal to
sokratovská metoda (maieutika) - rozhovor, nucení lidí k uvědomění, že nic neví
- porodnické umění → vede člověka k uvědomění, názoru
- cílem maieutiky je idea dobra
- dobře, správně, spravedlivě žít
- dalším krokem je sebepoznání - vnitřní hlas = daimonion (svědomí)
- když člověk pozná dobro, musí ho i konat

Platon

vlastním jménem Aristokles
- Platon znamená široký v okruhu svých zájmů
žák Sokrata
pocházel z aristokratické rodiny, ale Sokrates ho naprosto uchvátil
po smrti Sokrata cestoval
- Itálie - pythagorejci
- Indie - indická filozofie
otevřel v Athénách Akademii
vyučoval bezplatně
navazuje na Sokratovu ideu dobra
navazuje na Pytagorovu reinkarnaci
podobenství o jeskyni
psal hlavně dialogy se Sokratem
Ústava (Politeia)
Obrana Sokratova - není psaná dialogem
Kriton a Faidon
Symposion (Hostina)
Faidros - základy nauky o idejích
- Platon je zakladatelem idealistické filozofie (neměnné, dokonalé předobrazy; základem všeho je duchovní myšlenka)

nauka o idejích

duše člověka původně přebývala ve světě idejí, v těle je uvězněna a strádá
- poznání pravdy je možné - označuje ho jako rozpomínání na svět idejí = anamnésis (anamnéza)
platonský trojúhelník:
- methexa (methexis) = skutečný svět je stínem (odrazem) idejového světa a není opravdový
- zkušenost = duše poznává obyčejný svět prostřednictvím zkušeností

svět idejí (nahoře nad jeskyní)

dokonalé předobrazy všech věcí, pravé jsoucno
ideje jsou neměnné, věčné
poznatelný pouze rozumem
nejvyšší je idea dobra

svět smyslový (v jeskyni)

odvozený od světa idejí (pouhý stín)
pomíjivé, proměnlivé věci
svět poznatelný smysly
žijeme v něm běžný život a mylně ho považujeme za pravé bytí

ideální stát

dílo Ústava
východisko: nauka o duši - duše má 3 části a odpovídající ctnosti: (navazuje na Pythagora)
- rozum (-> ctnost moudrost) - v hlavě, nejvyšší složka, řídí ostatní části
- vůle (city) (-> ctnost statečnost) - v hrudi
- žádostivost (-> ctnost uměřenost) - v břichu
pokud člověk žije v harmonii, dosahuje nejvyšší ctnosti - spravedlnosti (navazuje na Sokrata)
3 stavy: řemeslníci, strážci, vládci
soukromé vlastnictví vede k hamižnosti a závisti - strážci a vládci mají mít společný majetek i ženy, rodina nahrazena komunitou
výběr nejlepších jedinců provádí stát, bez ohledu na jejich původ, všichni mají stejné podmínky
státu vládnou nejvzdělanější filozofové - aristokracie

Aristoteles

narodil se ve Stageiře
syn lékaře -> vychovatel Alexandra Makedonského
platonův žák, vyvracel jeho myšlenky
v 17 odešel do Athén studovat a později učil na Platonově Akademii, ale nestal se Platonovým následovníkem
v Athénách zakládá vlastní školu Lykeion - tzv. peripatetická škola
- peripatetitkum = stromořadí, sloupořadí -> tam se procházeli žáci
věnoval se spoustě vědám - založil velkou přírodovědnou sbírku, vytvářel učebnice
odsouzen k smrti, utíká z Athén a umírá ve vyhnanství
jeho filozofie se stala ve středověku dogmatem (normou)
současnou podobu jeho děl zpracoval Andronikos Rhodský
Metafyzika - tzv. první filozofie
logika: Organon
přírodovědné spisy: Fyzika, O duši, O vzniku a zániku, O nebi
etika: Etika Nikomachova
literatura a rétorika: Ŕetorika a Poetika
politika: Politika (formy vlády), Ústava

metafyzika

první filozofie
nauka o příčinách a prvotním principu
vše ve světě se dá vysvětlit 4 příčinami:
- příčina látková - z čeho je věc vytvořená; např. židle -> dřevo
- příčina formální - tvar věci; např. tvar sochy, představa sochaře
- příčina působící - zdroj vzniku a změny; např. práce sochaře
- příčina účelová, cílová - důvod, funkce; např. hrníček -> na pití
hylémorfismus - každá věc má svoje hylé (látku, materiál, hmotný princip) a morfé (tvar, nehmotný princip)
- látka a tvar jsou nerozlučně spojeny
  - Platon naopak odděloval ideu od látky, kde idea je v ideovém světě a naopak látka ve světě reálném
  - Aristoteles naopak říkal, že je od sebe nemůžeme oddělit
- např. dřevo je hylé a židle, stůl apod. je morfé
- pohyb = látka má možnost se stát věcí, přechod od možnosti ke skutečnosti
  - např. plastelínu můžeme různě tvarovat
- Bůh = první hybatel (forma všech forem) - prvotní impuls ke všem pohybům
teleologie - všechno má svůj účel a směřuje k cíli
- forma je účelem látky, duše je účelem člověka a dává mu tvar; po smrti z člověka zůstane jen látka
- cílem je entelechie - naplnění svého účelu - např. semínko má účel vytvořit novou rostlinu s dalšími semínky

klasifikace živé přírody

pozoroval živé věci
jako první podrobně zkoumal živou přírodu
uplatňoval systematický postup - rozděloval podle společných znaků

věci neživé
věci živé
1. rostliny - duše vitální (rostlinná)
2. živočichové - duše animální (živočišná) i vitální
3. člověk - duše rozumová, animální i vitální
  - má vrozený rozum
  - zóon logon echon - člověk mající rozum, tvor myslící
  - zóon politikon - člověk společenský

duše	rostliny	živočichové	člověk
vitální (rostlinná)	✅	✅	✅
animální (živočišná)	❌	✅	✅
rozumová	❌	❌	✅

logika

nauka o formách myšlení, jak máme postupovat

pojem se definuje na základě společných znaků - např. pokaždé co dítě uvidí psa, tak si na něm všimne něčeho, co ho definuje (např. má ocas); postupně jak se potkává s různými druhy psa, tak si utváří představu o “psovitosti”
kategorie je pojem nejvyšší obecnosti a nemají již žádný nadřazený pojem, kategorií je např.:
- substance (podstata) - jednotlivá jsoucna, např. člověk, pes, kůň
- kvantita - kvantitativní vyjádření jsoucna, např. vysoký 180 cm, 4 nohy
- kvalita - vlastnost jsoucna; např. chytrý, hloupý
- vztah (relace) - vztah dvou jsoucen; např. hlasitější, hodnější
- místo - např. ve škole
- čas - např. včera
- poloha - např. leží, sedí, stojí
- vlastnictví - např. má čepici
- činnost - např. spí, štěká
- trpnost - např. je volán, je voděn, je prošen
soud je vztah mezi dvěma, nebo více pojmy
- složen ze subjektu (např. Petr) a predikátu (např. je pilný)
úsudek je vztah mezi dvěma, nebo více soudy
- složen z premis a závěru
- deduktivní úsudek (sylogismus) - z obecného pravidla usoudíme jednotlivosti (např. všichni lidé někdy umřou a já jsem člověk -> někdy umřu)
- (induktivní úsudek - z jednotlivých případů usoudíme obecné pravidlo (např. já nemám rád školu, spolužák nemá rád školu -> nikdo nemá rád školu))

politologie

👍 monarchie - vláda jednotlivce ve prospěch všech, nejlepší
- 👎 může se svrhnout do tyranie - vláda samozvaného vůdce ve svůj prospěch, nejhorší
👍 aristokracie - vláda skupiny ve prospěch všech
- 👎 může se svrhnout do oligarchie - vláda bohaté skupiny ve svůj prospěch
👍 politeia - vláda všech svobodných občanů, nejmenší dobro
- 👎 může se svrhnout do demokracie - vláda davu (lůzy), nejmenší zlo

vládce má být především umírněný - učení o střední míře (mesotes)
- ctnost je vyvážená mezi 2 extrémy - nedostatkem a přebytkem