filozofie osvícenství

17. až 18. století
intelektuální hnutí, filozofický směr
důležitý rozum, přináší světlo do temnoty strachu a pověr
témata práv a svobod, logiky, demokracie, pokroku, humanismu a racionalismu
moderní průmysl, přechod od tradiční k moderní společnosti
Velká Francouzská Revoluce - heslo: volnost, rovnost, bratrství
patří sem také Locke, Hume, Leibniz
bojuje proti náboženským dogmatům
ateismus - popírání existence Boha
deismus - Bůh stvořil svět, ale už do něho nezasahuje

Encyklopedisté

skupina francouzských vědců
projekt vedl Denis Diderot a Jean le Rond d’Alembert
Rousseau, Voltaire, Montesquieu, Condillac, Helvétius, Holbach
Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesl
- 1751 vydána ve Francii, 28 svazků
- jednotná myšlenka společenského pokroku
- osvobození myšlení od pověr a dogmat
- shrnutí dosavadního lidského poznání
- vzdělávání široké veřejnosti
- různé oblasti: přírodověda, umění, historie, filozofie, …
- některé oddíly zakázány

Charles Montesquieu

francouzský filozof a spisovatel
velký kritik francouzského absolutismu a tehdejší společnosti
Perské listy - útočná satira na společnost
Duch zákonů
- navazuje na Locka, k zákonodárné a výkonné moci přidal moc soudní
- tyto 3 moci se mají navzájem kontrolovat a omezovat - princip brzd a rovnováh

François Voltaire

francouzský spisovatel, básník a filozof; deista
velký kritik společenských poměrů a církve
prosazuje rozum a toleranci
- “Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit vaše právo to říkat.”
Candide, čili Optimismus - reakce na Leibnizovo učení o nejlepším možném světě
Filozofický slovník
Pojednání o snášenlivosti - tolerance

Jean-Jacques Rousseau

francouzský filozof švýcarského původu
vychováván otcem, nikdy nenavštěvoval veřejné školy
střídal povolání - písař, řemeslník, vychovatel, učitel hudby, opisovač not (vlastní notový sytém)
hříšný život - krádeže, ženy (o 13 let starší žena nahrazuje matku i milenku)
svých 5 dětí dal do sirotčince, protože byly hlučné a stály hodně peněz
Vyznání
hlavní myšlenky:
- lidé se rodí dobří, ale kazí se vlivem pokroku společnosti
- člověk se neřídí sám sebou, ale je svázán společenskými konvencemi
- otřásl základy osvícenství “zbavte nás nešťastného pokroku”
- člověk se má řídit spíše citem a intuicí, než rozumem; návrat k přírodě a lidské přirozenosti
- kritizuje soukromé vlastnictví, protože je příčinou nerovnosti
  - Rozprava o původu a nerovnosti mezi lidmi
teorie výchovy:
- Emil čili o výchově
- Nová Heloisa
- respekt k individuálním a věkovým zvláštnostem s cílem vychovat svobodného člověka, nesvazovat konvencemi, řády; odsuzuje knihy, důležitá je zkušenost
O společenské smlouvě
- soužití lidí musí být založeno na svobodném souhlasu všech lidí - základem státu je suverenita (svrchovanost) lidu - princip demokracie, lidi jsou zdrojem moci ve státě

Immanuel Kant

německý filozof
narozen 1724 v Královci (tehdejší Prusko), tam i 1804 zemřel
“Obyvatelé Královce Kanta ctili a obdivovali… avšak nerozuměli mu.”
syn sedláře, chudá protestantská rodina
studuje filozofii, matematiku, a fyziku a později vyučuje na místní univerzitě
strohý, podivný život; bez milenek
podlomené zdraví, dodržoval přísnou životosprávu, pedantský denní režim
oblíbený, vtipný, snažil se žáky vést samostatnému myšlení
odmítá hedonismus, ten je pro zvířata
Podle Kanta by ženy by neměly mít stejná práva jako muži, liší se totiž od mužů, kteří se vyznačují rozumem a principy, kdežto ženy naopak citem a krásou. Kant se domníval, že ženy spíše jednají na základě emocionálního úsudku než na racionalitě. Primární roli žen viděl v manželství a sociální harmonii.
předkritické období: (zbytek je kritické období)
- zajímá se o přírodní vědy
- Všeobecné dějiny přírody a teorie nebes - hypotéza vzniku sluneční soustavy z mlhoviny (Kantova-Laplaceova hypotéza)
kritika = nezaujaté zkoumání, nemusí být negativní
Kritika čistého rozumu - epistemologie, sjednocení racionalismu a empirismu
- Racionalismus říká, že nemáme věřit smyslům, a místo nich využívat rozum a logické uvažování, Empirismus naopak, že rozum může být zavádějící a máme věřit svým zkušenostem, jež jsme získali smysly. Před Kantem si filozofové mysleli, že apriorní zkušenosti získáváme jen pomocí smyslů. Podle Kanta ale existují nějaké zkušenosti, které má člověk vrozené (nezískává je smysly), tzv. apriorní formy. Přestože člověk tyto zkušenosti nezískal pomocí smyslů, tak díky nim může racionálně i empiricky poznávat svět. Mezi apriorní formy řadil Kant prostor (dokážeme určit co je před, pod, nad, vedle, uvnitř), čas (dokážeme určit co následovalo před něčím, nebo po něčem) a kauzalitu (David Hume říkal, že nemůžeme pomocí smyslů dokázat kauzalitu. Kant ale namítá, že můžeme kauzalitu vnímat právě díky apriorním zkušenostem.). Tyto apriorní formy způsobují subjektivní vnímání světa.
- Některé věci jsou tzv. věci o sobě (Ding an sich) a nedokážeme je nikdy poznat, např. Bůh, duše, nebo nekonečno. Jakmile bychom nějakou věc o sobě poznali, už by nebyla věcí o sobě. Protikladem je podle “Mgr.” Staveníkové (podle Kanta nevím) svět věcí pro nás, neboli subjektivní obraz světa.
- založení transcendentální filozofie -> fenomenologie, existencialismus, voluntarismus
  - neřeší jak se nám věci jeví, ale naopak řeší poznání samotné a jeho hranice
  - možnosti lidského rozumu překračující (svět věcí o sobě) a apriorní formy (prostor a čas) označuje jako transcendentální
Kritika praktického rozumu - etika
- Morálka je buď heteronomní, tedy předepsaná něčím zvenku (rodiče, učitelé, stát, ..) a plníme ji ze strachu, či z naděje na odměnu, anebo autonomní, kterou si člověk dá sám (rozum, svědomí, …). Kant se příklání k myšlence autonomní morálky, ke které vytváří kategorický imperativ - “Jednej podle zásady, o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem.”. Člověk by se tedy měl chovat tak, jak by chtěl, aby se chovali ostatní.
Kritika soudnosti - estetika a účelnost lidí a přírody
K věčnému míru - návrh Evropy, složené ze samostatných republik, jako federálního evropského společenství s jednotnou armádou