novověká filozofie

V 17. až 18. století se zkoumá především lidské poznání (gnozeologie a epistemologie). Dochází zde ke střetu 2 odlišných proudů, racionalismu a empirismu. Na konci období se pokusil tyto dva proudu smířit Immanuel Kant.

V racionalismu je zdrojem poznatků rozum (ratio). Poznání je apriorní. To znamená, že vycházíme z obecných předpokladů, které nemůžeme získat smysly, a pomocí dedukce z nich vytváříme jednotlivé přesné závěry. Např. Když pustím kámen, tak spadne, protože to říkají zákony fyziky. I kdybych nikdy kámen padat neviděl, tak věřím, že spadne.

V empirismu je zdrojem poznatků smyslová zkušenost (empiría). Poznání je aposteriorní. To znamená, že z jednotlivých smyslových zkušeností vyvozujeme pomocí indukce obecné závěry. Např. Když pustím kámen, tak spadne, protože kdykoliv jsem něco pustil, tak to spadlo. Kdybych nikdy nic padat neviděl, tak bych tomu nevěřil.

racionalista: René Descartes /dekart/

francouzský šlechtic
dobrodružný život - často mění místo pobytu, cestování, vojenská služba (prý i na Bílé hoře)
na základě snu po bitvě vystoupil z armády a dal se na dráhu filozofa, poté žil v ústraní
odjel do Švédska
zemřel na zápal plic
Rozprava o metodě
- metodická skepse - pochybovat o všem; nic není pravdivé, dokud to není ověřené
- chce to ale najít nějakou jistotu, od které bychom se mohli odpíchnout
- Myslím, tedy jsem. (Cogito ergo sum.)
ontologický dualismus - 2 na sobě nezávislé substance:
- hmotná (res extensa)
  - zabírá místo v prostoru, a proto ji lze dělit
  - rozprostraněnost
- duchovní (res cogitans)
  - nezabírá žádné místo v prostoru, a proto ji nelze dělit
  - myšlení, nerozprostraněnost
- pouze člověk má duševní i hmotnou substanci (duše je spojená s tělem)
  - degradace rostlin a zvířat, která jsou pouze hmotná substance bez duše
    - to vedlo ke kritice např. od Spinozy
zabýval se vrozenými idejemi (axiomy)
- jedním takovým axiomem je myšlenka Boha
- člověk je nedokonalý, a proto nemůže vymyslet něco tak dokonalého, jako je Bůh

racionalista: Benedikt (Baruch) Spinoza

nizozemský filozof, vyloučen z židovské obce
odmítl učit na univerzitě, živil se jako brusič brýlových čoček
zemřel na tuberkulózu
Etika vyložená geometrickým způsobem
Teologicko-politický traktát (traktát = pojednání)
ontologický monismus - jen jedna substance, odmítnutí Descartova dualismu
- panteismus - nekonečná božská substance, identická s přírodou
  - Deus sive Natura - příroda je Bůh a Bůh je příroda
  - Bůh je imanentní příčinou světa a je zde trvale
  - Bůh je svět, Bůh není transcendentní (nad světem) jako v judaismu a křesťanství
determinismus - člověk se mylně považuje za svobodného, vše je totiž předem určeno
- svobodný je pouze Bůh
- člověk ale může porozumět řádu světa tím, že pozná svoji přirozenost
  - toto poznání ho učiní svobodným - svoboda je poznaná nutnost

racionalista: Gottfried Wilhelm Leibniz

německý filozof, matematik a vynálezce
nezávisle na Newtonovi objevil kalkulus -> spor s Newtonem
“zázračné dítě” - sám se naučil latinsky
v 15 letech studoval práva i filozofii, ve 20 se stal doktorem práv
odmítal Descarta i Spinozu
ontologický pluralismus - všechno je tvořeno z monád, kterých je nekonečně mnoho
- jsou jedinečné, nedělitelné a nehmotné
- spojují se do dalších celků
- jsou Božím dílem - předzjednaná harmonie - je v nich obsaženo všechno, co se bude dít
  - ústřední monádou je duše
Teodicea - Bůh stvořil nejdokonalejší svět, jak je tedy možné, že tu je tolik zla?
- druhy zla:
  - metafyzické - nedokonalost, nezbytný rozdíl mezi Bohem a člověkem
  - fyzické - utrpení a bolest
  - morální - hřích

empirista: John Locke

anglický filozof, lékař, právník a učitel
“V rozumu není nic, co by se předtím nenalézalo ve smyslech.”
zakladatel empirismu, liberalismu a anglického poznání
odmítnutí myšlenky vrozených idejí - člověk se rodí jako tabula rasa (nepopsaná deska)
Esej o lidském rozumu - senzualismus (senzus = počitek)
- zkušenost je získaná pomocí vnějších a vnitřních smyslů
- vnější smysly - zrak, sluch, čich, chuť, hmat
  - získáváme jednoduché ideje, např. barvu, tvar, vůni apod.
  - primární kvality věcí - existují nezávisle na člověk, např. počet, tvar, rozměr
  - sekundární kvality věcí - subjektivní pocity, např. barva, chuť, vůně
- vnitřní smysly - složitější myšlenkové pochody, pocity a operace
  - získáváme složené ideje (složené z jednoduchých idejí), např. představu jablka
Dvě pojednání o vládě - rozdělení moci ve státě na zákonodárnou a výkonnou
- liberalismus - právo svobody, rovnosti a soukromého majetku je přirozené právo
- zastánce společenské smlouvy (Hobbes - Leviathan), ale na rozdíl od Hobbese neviděl lidi bez státu jako nepřítele sebe sama, podle Locka jsou lidé od přírody svobodní a rozumní

empirista: George Berkeley /bárkly/

irský biskup
pokusil se o vyvrácení materialismu -> idealistická filozofie
hmotné věci objektivně neexistují, existují jen v našem vnímání
solipsismus - podle solus ipse existuji jen já sám, a svět je jenom moje představa
subjektivní idealismus - vnímajících subjektů existuje nekonečně mnoho
být znamená být vnímán a vnímat - esse est percipi
Pojednání o základech lidského poznání

empirista: David Hume

skotský filozof a historik
Pojednání o lidské přirozenosti
Zkoumání lidského rozumu
navazuje na Locke, rozděluje ideje na jednoduché a složené:
- jednoduché ideje
  - dojmy (imprese) - to, co aktuálně vnímáme, např. popálení se
  - ideje - kopie dojmů, představy, vzpomínky na dojmy, např. vzpomeneme si na popálení
- složené ideje
odmítá kauzality - V běžném životě předpokládáme, že každá věc má svou příčinu. Například u kulečníkové koule - jedna narazí do druhé a uvede ji do pohybu. Jsme ale schopni poznat, že jde o nutné spojení příčiny a následku? Hume tvrdí že nikoliv! My totiž jenom očekáváme, že se koule začne po nárazu hýbat. My nevidíme vnitřní děj, který by zapříčinil pohyb koule po odrazu. Máme jen nějaká očekávání. “Opravdová věda” nemůže být založena na kauzalitě. Když se něco stane desetkrát, jak můžeme říct, že se to stane i po jedenácté? Nemůžeme.
agnosticismus - některá tvrzení nelze prokázat ani vyvrátit